Číslo třináct
Bývaly časy, kdy jsem si neuměla představit, že bych měla dítě. Mám dvě. Dokonce jsem si ani neuměla představit, že bych měla manžela a našel se (i když do dneška netuším jak k tomu došlo). Ostatně asi budu mít mizernou představivost, protože před několika lety touto dobou jsem si ani neuměla představit, že bych udělala maturitu. No, pár let uplynulo a světe div se, ono to tak nějak plyne a člověk ani nestačí koukat. Možná bude přeci jen někdy nejlepší nechat věci plynout a těšit se jak to dopadne.
Rozhodně to platilo v našem případě. Už nějakou dobu jsme cítili, že to jak žijeme nám prostě nedělá dobře. Já osobně jsem trpěla tím, že práce kterou se snažím živit nedává smysl, nijak mě netěší a co hůř poškozuje celou rodinu mou ne/přítomností. Hlavu rodiny zase trápilo naše odtržení od matky přírody a tak se nám (pár let!) nevedlo nejlíp. Občas jsme mlsně pokukovali na stránky realitních agentur a představovali si jaké by to bylo přestěhovat se. Někam, kamkoliv. Hlavně ať je tam zahrada a čistý vzduch. Občas jsme taky podnikali výlety na místa, kde by se nám to líbilo, ale s vědomím, že si to "stejně nikdy nebudeme moct dovolit" nám to náladu moc nezvedalo. Vymýšleli jsme různé strategie alternativního bydlení, které by pro nás bylo snad dostupnější, včetně myšlenky pořídit si k bydlení maringotku nebo mobilheim. Všechno bude lepší než zůstat na místě, tak moc jsme si přáli uskutečnit nějakou změnu. Nakonec jsme se rozhodli, že se nebudeme dát týrat a nechali to plavat. Alespoň na nějaký čas.
Co si budeme nalhávat, až tak úplně jsme s tím hledáním vysněného místa k životu nepřestali. Občas jsem kontrolovala nabídku realitek, "jen tak pro formu a ať mám přehled žejo". A pak to tam bylo! Domek, se zahradou, v totální pr...i. Dokonalý konec světa, a za cenu, která sice slibuje zadlužení až do smrti, ale přeci jen násobně nižší než v jiných končinách země. Tak jsme se rozhodli to zkusit.
Uběhly čtyři měsíce a já tady teď sedím, v domku který ani náhodou nepřipomíná katalog IKEA a jsem naprosto happy. Děcka řvou, psi se perou, ovce bečí jak o život, venku prší, všude bláto a bordel, ve špajzu myši, ale já vím, že se stalo něco, v co jsme možná už ani nedoufali a nejšťastnější část mého života právě začala.A kdyby Vám někdo tvrdil, že číslo třináct přináší smůlu, tak vězte že je to blbost. Pro nás bude už navždycky znamenat štěstí.
A o některých radostech a starostech našeho nového života je tenhle blog.
Mějte se krásně!
Rozhodně to platilo v našem případě. Už nějakou dobu jsme cítili, že to jak žijeme nám prostě nedělá dobře. Já osobně jsem trpěla tím, že práce kterou se snažím živit nedává smysl, nijak mě netěší a co hůř poškozuje celou rodinu mou ne/přítomností. Hlavu rodiny zase trápilo naše odtržení od matky přírody a tak se nám (pár let!) nevedlo nejlíp. Občas jsme mlsně pokukovali na stránky realitních agentur a představovali si jaké by to bylo přestěhovat se. Někam, kamkoliv. Hlavně ať je tam zahrada a čistý vzduch. Občas jsme taky podnikali výlety na místa, kde by se nám to líbilo, ale s vědomím, že si to "stejně nikdy nebudeme moct dovolit" nám to náladu moc nezvedalo. Vymýšleli jsme různé strategie alternativního bydlení, které by pro nás bylo snad dostupnější, včetně myšlenky pořídit si k bydlení maringotku nebo mobilheim. Všechno bude lepší než zůstat na místě, tak moc jsme si přáli uskutečnit nějakou změnu. Nakonec jsme se rozhodli, že se nebudeme dát týrat a nechali to plavat. Alespoň na nějaký čas.
Co si budeme nalhávat, až tak úplně jsme s tím hledáním vysněného místa k životu nepřestali. Občas jsem kontrolovala nabídku realitek, "jen tak pro formu a ať mám přehled žejo". A pak to tam bylo! Domek, se zahradou, v totální pr...i. Dokonalý konec světa, a za cenu, která sice slibuje zadlužení až do smrti, ale přeci jen násobně nižší než v jiných končinách země. Tak jsme se rozhodli to zkusit.
Uběhly čtyři měsíce a já tady teď sedím, v domku který ani náhodou nepřipomíná katalog IKEA a jsem naprosto happy. Děcka řvou, psi se perou, ovce bečí jak o život, venku prší, všude bláto a bordel, ve špajzu myši, ale já vím, že se stalo něco, v co jsme možná už ani nedoufali a nejšťastnější část mého života právě začala.A kdyby Vám někdo tvrdil, že číslo třináct přináší smůlu, tak vězte že je to blbost. Pro nás bude už navždycky znamenat štěstí.
A o některých radostech a starostech našeho nového života je tenhle blog.
Mějte se krásně!
Komentáře
Okomentovat